Grafika je výsledek postupu, kdy umělec přenese svůj nápad na desku a z ní pořídí určité množství očíslovaných a podepsaných tisků, které vlastně představují originál. Během tvorby vznikají ještě zkušební tisky a autorské tisky, které nemají samozřejmě hodnotu originálu.
Akvatinta.
Akvatinta je tisk z hloubky. Může se jednat o samostatnou výtvarnou disciplínu, ale většinou je akvatinta doplněk např. leptu a slouží k zatónování větších ploch.
Postup:
kovovou desku (nejlépe měděnou) o formátu výsledného díla zaoblíme hrany, vyleštíme do zrcadlového lesku.
odmastíme a zaprášíme jemným kalafunovým práškem. Provádí se v tak zvané „zaprašovací skříni". Je to bedna velikosti krabice od televizoru. Do ní se nasype asi půl kila drcené kalafuny a bednou se mohutně zatřepe. Bedna se položí a otevřou se dvířka, které jsou u dna. Dovnitř se vloží připravený plech a dvířka se zavřou. Zvířený prášek klesá a usazuje se na plechu. Já používám trochu jiný postup: plech položím na mřížku hořáku plynového sporáku. Do cedítka nasypu lžíci kalafunového prášku a jemným poklepáním nad plechem se spouští závoj prášku na plech.
plech s práškem opatrně zahříváme zespodu a zahřívání přerušíme v okamžiku, kdy se zrnka kalafuny změní v kapičky.
Na vychladlém plechu asfaltovým lakem zatřeme místa, která mají zůstat při tisku bílá.
zadní stranu desky natřeme asfaltovým nátěrem.
desku ponoříme do misky s kyselinou dusičnou 20% - 25% a leptáme asi 15 minut. Délka leptání se pokaždé mění a závisí na záhadných podmínkách jako je tlak vzduchu, teplota a vlhkost ovzduší, konstelace hvězd. Nejlépe je sledovat velikost bublinek vodíku, který se na povrchu objevuje.
Podle dlouholetých zkušeností se rozhodneme, že vyleptaní akvatinty už je dostatečné, desku v gumových rukavicích vyjmeme z lázně a oplácneme pod tekoucí vodou.
Zpracovanou kovovou desku mírně zahřejeme a vtíráme usilovně tiskařskou olejovou barvu, může být i malířská olejová. Barva se musí důkladně vetřít do vyhloubených čar, nejlépe bříškem dlaně.
Během zpracování deska vychladla a nyní z povrchu, nikoliv z čar lehce barvu stíráme lesklou látkou (klotem).
Naložíme do tiskařského lisu v pořadí:
dole je kovová deska
na ní mírně navlhčený papír (nejlépe ruční)
nahoru položíme filc asi 2 milimetry silný a projedeme lisem
tisk, který se nám určitě ke spokojenosti povedl, necháme volně položený, nebo kolíčkem zavěšený 24 hodin schnout.
to opakujeme 120 až 200 krát, u suché jehly jen 20 krát.
druhý den večer si sedneme ke stolu s hromádkou tisků a ostrou tužkou a uspořádáme dvouhodinovou autogramiádu. Pod obrázek vlevo dolů napíšeme číslo např.: 8/120. To znamená osmý tisk z nákladu stodvaceti tisků. Uprostřed, pod obrázkem může být název díla a vpravo podpis nás, tedy umělce, který je autor tohoto veledíla.
AceHTML 6.50.01 Pro.